prozřetedlností a myslí nesčíslných věcí povědomou nade všecky lidi i národy až ku podivu obdařen byl od Boha král Šalomoun, o tom knihy třetí Královské v kapitole 4. široce vypravují. A Iosephuscizojazyčný text v knize osmé Starožitností židovských a v kapitole druhé zjevně o něm napsal, že na tisíce kněh psal o všelikém tvoru nebeském i zemském až i o spůsobu, podlé něhož by každý člověk od sebe i od jiných lidí zlé duchy zapuzovati a všelijaké nemoci, jímiž tělo trápeno bývá, uzdravovati mohl. A připomíná jednoho Žida Eleazara, kterýž za živobytí jeho nějakým kořenem byliny prosté, od krále Šalomouna vyjevené a zachované, lidem bídným od zlých duchů spomáhal, a obzvláštně u přítomnosti císaře Vespasiana římského a synův jeho v ležení vojenském skutečně a mocně to provozoval. Ač pak koli to od krále Šalomouna pozůstavené umění za panování krále Ezechiáše pro zlé užívání a modlářství pozahynulo, a jakž někteří o tom píší, knihy ty lékařské Šalomounovy ohněm spáleny jsou, však předce stálého a bedlivého vyhledávání a vyšetřování mocí a skutkův bylin a zrostlin zemských i následování umění lékařského nejedna patrná svědectví nacházejí se v knihách Starého i Nového zákona, jako jmenovitě v 1. knihách Mojžíšových, kap. 50., 2. Mojžíš. 21., 2. Paralipom. 16., Žalm 87., Sirach 10. a 38., Jeremiáš 8., Matouš 9., Marek 2. a 5., Lukáš 8. Ano za přebývání v těle Pána Jezu Krista zde na tomto světě, kterýž byl nejvyšší kníže všech lékařův, zvláštní byla sekta v národu židovském těch, jenž Essaeicizojazyčný text slouli, kteřížto z hluku a společnosti lidské na zvláštní pokojná místa se obrátivše, tam se v lékařském umění cvičili, přirození a moci bylin spytovali a pomocí lékařských proti rozličným neduhům lidským bedlivě vyhledávali.

Známost tedy mocí bylin i umění lékařské po Bohu původ svůj má předně od Adama a krále Šalomouna, potom od jiných svatých Otcův, patriarchův, prorokův, kněží levitských,